Jack k adopci

Jack Daniel se narodil jako nejmladší z deseti dětí. V raném dětství mu vše zničil požár a odešel z domova. Vychovával ho rodinný přítel, který mu v jeho třinácti letech svěřil provoz palírny whiskey. Určitě můžeme říct, že Jack neměl snadný život. Za vším špatným je však i to, co dokážeme z těžké situace získat. Pro Jacka to byla registrace první oficiální palírny a bylo mu jen šestnáct let. Jeho odkaz zůstává v podobě nejprodávanější whiskey na světě.

Co tím chceme říct? No, vlastně jen zdlouhavě, že všechno zlé je k něčemu dobré.

Náš kocourek Jack byl volně žijícím divokým samcem. Byl kastrovaný a nepotřeboval domov, péči člověka. Bohužel se jeho zdravotní stav razantně zhoršil, což vedlo k tomu, že bylo možné ho odchytit. Velký zánět očí, respirační potíže, celková slabost. Plán jsme měli jasný, uzdravit a vypustit zpět v původní lokalitě. Vždyť je to divoký kocour, to je přesně to, co by si on přál. Jenže léčba nejdříve nezabírala. Museli jsme pátrat dál a nakonec nasadit antibiotika na měsíc. Což upřímně u divokého kocoura nechcete. Jenže to jinak nešlo. Den za dnem jsme zdárně zvládali jeho ošetřování a péči. Jeho povaha začala zlehka nabírat jiný směr. Tělu bylo lépe, necítil se tak špatně a byl ochotný zlehka tolerovat naši přítomnost. Začal nám odpovídat na pozdrav, vylezl v naší přítomnosti z úkrytu, pozoroval nás se zájmem. Také jsme si uvědomili, jak neuvěřitelně krásný kocour to je.

Dnes je Jack divoký kluk, který ale hrozně touží po kontaktu a pohlazení. Nabízí se, přede, projevuje zájem o hru. Vše má však své limity. Ruky se stále velmi bojí, je vhodné na něj sahat s dlouhým rukávem nebo dekou. Sáhnete na blbé místo a dostane náležitý trest. Není to však z jeho strany zlé, pouze sekne nebo rafne a jde si zase po svém. Vidíme v něm však velký potencionál a váháme, co dál.

Jacka nyní čeká po celkovém zotavení očkování, přeočkování a pak vypuštění zpět ven, které proběhne v květnu. Rozhodli jsme se však ho nabídnout do adopce a dát mu šanci na domov, který nikdy neměl. Absolutně netušíme, co by si přál Jack, ale věříme svým instinktům. Také často vidíme, jak dopadají kocouři, kteří se o sebe takzvaně postarají. Přicházejí do útulku na pokraji života a sil. Často si říkáme, jak je možné, že to někdo nechal zajít tak daleko. Je to tím, že kocour nikomu nepatří, nikdo se nezajímá, nemá odpovědnost. Z toho důvodu věříme, že bude pro Jacka lepší, když bude někomu patřit. Stejně tak věříme, že pokroky které udělal v útulku jsou drobné oproti těm, které by mohl udělat u někoho doma.

Hledá domov bez dětí, u kočkaře, který umí respektovat, že šelma udává pravidla. Vhodné zázemí by byl dům se zahradou, aby mohl být Jack nějaký čas doma, zvyknout si na novou rodinu, krmení, zázemí a časem dostal přístup ven. Aby mohl mít svůj starý život, pokud by chtěl, ale zároveň měl domov, kam se může vracet. Hygienu zvládá na jedničku a může být tedy z počátku doma s kočičí toaletou. Bohužel nevíme, jaký je jeho vztah k j